Kdo to ví?
V rytmu čtyř taktů se život vytrácí.
Stojí vůbec ještě za to ptát se proč?
Za každým rohem života jsou čtyři další,
tak proč se snažit. Stačí se přizpůsobit.
Sny co se nikdy nesplní a v noci se nezdají,
to je všechno co ještě zbývá.
Utíká to mezi prsty, dostat se kam bych chtěl se nedaří.
Nemít co chci, nebo nechtít co mám?
Jedna otázka ze dvou stran. A hodiny tikají.
Tma co je všude i za pravého poledne.
Ukládal jsem myšlenky do kamení.
A z křemene stal se obsidián.
Na čem teď záleží? Na ničem, to je to.
Už nemá cenu dívat se zpátky,
už nemá cenu dívat se vpřed.
A co je teď mě děsí.
Co se stane teď? Kdo ví.
Kdo to ví, mlčí.
Kdo to ví, odpoví.
A únava každý den provází.