Touha
20. 7. 2010
Máš zrychlený dech,
tvá přání na křídlech,
pod svitem měsíčním,
nebudu se ptát zda smím.
Pod září svícnu,
tvůj dech se zrychluje,
a zábrany padají,
tvá duše to miluje.
Když počítáš vteřiny,
co do konce zbývají,
a ti co zvou se normální,
ti na cestu mávají.
Tak necítíš smutek,
cítíš jen těla žár,
co spaluje duši,
a do srdce zatnul spár.
....
(Esarina, 28. 7. 2010 11:41)