Nevidím už cestu
Už zase se ti o něčem zdá,
a to ani nespíš.
Někdo ti říká, jak dobře se má,
o tom už nevíš.
O zítřku přemýšlíš, jak kdyby nepřišel,
a zase se bojíš.
Zas ve světě snů, jsi spasení nenašel,
s tím ideál zboříš.
Stvořitel na nebi, už zase nevidí,
cítíš to prokletí.
A z těch tvých depresí, zloba tě obviní,
zas ztrácíš ponětí.
Snad přečteš si v knížkách, co lidem se nestává,
je to jen zdání.
Už pocit zpět máš, že někdo si zahrává,
to osud tě zhaní.
Když někdo ti vyčte, jak jsi se změnil,
cítíš se zrazen.
Ani už nevíš, kdo krev ti dnes zpěnil,
pitím jsi zkažen..