Jaro
Za slunečného dne jdi projít se krajem.
Nech očima se vést a snad narazíš na zázraky.
Nad hlavou blankytné nebe co září.
A teplý vítr co pohrává si listím.
Cestičku dalekou lemují smuteční vrby.
Se zády ohnutými pod tíhou svědomí.
Sluncem popraskaná kůra na paměť věků.
Snad mohla by vyprávět o minulosti.
Pod nohama tiše ti skřípá kamení.
Nad obzor ovčák vypustil beránky.
S jarními vůněmi se rozběhnou nad loukou.
Osvěží vzduch když valí se po nebi.
Ulehnout na trávu zelenou potěší.
O rozkvetlou břízu se jenom tak opřít.
Za zády kůrou se rozproudí míza.
Se západem slunce pak oči své zavřít.