Hra
Osud ti pod nohy hází jen kříže,
a duše spoutaná rány si líže.
Za cestou z písku stíny se vlní,
minci hoď do studny a přání se splní.
Z každého přání se vyklube prokletí,
děsové noční chcou jediní objetí.
Myšlenky pomalu slejí se v jedinou,
když jít, tak sám, a procházet pustinou.
Sebrat se, odejít, probrečet noc,
tak trochu se zdá, že je toho moc.
Nikdy víc v hlavě mít a sám sobě lhát,
divit se sobě, že jde ještě spát.
Ráno se probudit, zděsit se večera,
večer zas rána, tak tohle se nedělá.
osm
devět
deset
před pikolou za pikolou
už jdu