Bytí a nebytí
Zase jsi pokoušel,
s osudem v kostky hrát,
už ani nevíš,
jaké je milovat.
Panáka zelený,
si na cestu dáš,
svůj vlastní život,
už radši nevnímáš.
Sny se ti vracejí,
je to tak jisté,
jako že na duši,
nemáš nic čisté.
Vlk v rouše beránčím,
cesty ti kříží,
jak se ho zbavit,
už tě netíží.
Ta druhá rovina,
bytí a nebytí,
dere se ven,
kdopak se chytí?
Držíš se flašky,
radši než života,
proti nejistotě,
flaška je jistota.
Pitím to vyřešíš,
v srdci jen kráter,
nechte si kázání,
nechci být páter.
Pár doušků od cesty,
v uších zní Maiden,
zas je ti krásně,
zas máš klid na den.
Slova tě míjejí,
den za dnem přežíváš,
neznáš už naději,
v hlavě jen peklo máš.
S někým si promluvit,
prý smutek zahání,
spíš to připomíná,
jen babské tlachání.
Pitím vše odbouráš,
sny se ti vrátí,
tvůj život zdá se ti,
sám se ti krátí...